Jako ve Francii, tak i v Německu a jinde byly činěny pokusy, obmeziti moc papežskou a zjednati biskupům v jejich diecésích větší nezávislosti od římské Stolice. Trevírský světící biskup Mikuláš Hontheim (+1790) vydal pode jménem "Justinus Febronius" knihu "O stavu Církve" a o pravomoci římského papeže, prý za účelem, aby smířil protestanty s Církví, v pravdě však, aby snížil moc papežskou. Tvrdil, že Kristus prý dal pravomoc nikoliv apoštolům, nýbrž celé Církvi, která ji vykonává svými orgány, mezi nimi je papež první mezi rovnými; že ustanovil Petra svým nástupcem, avšak o nástupci Petrově prý nic neustanovil; účelem primátu papežského je prý pouze zachovávati jednotu Církve; biskupové jsou prý na papeži úplně nezávislí.
Názory Hontheimovy byly roku 1764 papežem Klementem XIII. zavrženy. ... Hontheim odvolal své učení, ale kniha jeho způsobila mnoho škod v Německu, v Rakousku a jinde. Němečtí biskupové těžce nesli rostoucí moc papežských nunciů. Proto papežové dávali biskupům různé výsady (facultates quinquennales). Ale biskupové shromážděni roku 1786 v Emži, nejsouce uspokojeni těmi výsadami, usnesli se na 23 článcích, zvaných punctatio Emsensis, v nichž pravili, že biskupům je dána pravomoc universální, dle které mohou zákony dávati i od nich dispensovati. Proto prý nutno obmeziti pravomoc nunciů. Názory ty nedošli všeobecného souhlasu biskupů a autoři sami roku 1789 odvolali články emžské.
in: Isidor Vondruška: Životopisy svatých, nakl. Ladislav Kuncíř, Praha 1931
-
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára