Juvenalis: Satiry (úryvok)

Dnes se jen oblékáš takhle, leč jednou hnusnější kousky
spácháš: od stupně k stupni, až přijde se docela na dno...
Brzy tě hejskové přijmou, již zdobí doma svá čela
vinutím splývavých stužek, kdo na krk věsí si plno
ozdob a důkladným džbánem a podbřiškem křehounké svině
smiřují bohyni dobrou; jen ženu vždy na míle vzdálit
káže jim zvrácený zvyk - ta práh tam překročit nesmí.

V tomhle kroužku se nehledí na řeč a nectí se oltář.
Volně lze ošklivě mluvit a ženským hláskem, jak žádá
Kybelin mrav. ...
Gracchus čtyři sta tisíc kdys přinesl ženichu věnem
trubači na křivý nástroj(snad foukal i na rovnou troubu):
Podepsán kontrakt. Už dozněla přání. Teď zasednou všichni
k velkému kvasu. Už v náručí drží svou nevěstu ženich...
Kdo by měl, panstvo, sem přijít, zda censor či haruspex spíše?

Kdyby tele tu povila žena a jehňátko kráva,
byl by to horší snad úkaz a budil by proto víc strachu?
Ozdobný lem a splývavý šat a svatební roušku
bere si na sebe muž, jenž potřásal svatými štíty,
spjatými řemenem s paží, až potil se! Patrone města,
odkud ta strašlivá spoušť sem k latinským pastevcům přišla?

Vdává se za muže muž, jenž rodem je slavný i statky...
Jen žít mi buď přáno: stanou se jistě
veřejnou věcí ty svatby a v novinách budou se hlásit!
Prozatím trápení velká ty nevěsty mají jen s tímhle:
nemohou bohužel rodit a zpevnit tím manželské pouto...
Dobře, že po přání lidí si příroda vynutit nedá
změnu tělesných funkcí!


Preklad: Zdeněk K. Vysoký